Historie SVEDSKY VALLHUND

Historie:

VSS je považován za jednoho z nejstarších původních švédských plemen, známé nejméně 1000 let. VSS se nápadně podobá starému typu britských pembroke corgi. Stále ale není prokázána jejich příbuznost a ani to, zda během osmého nebo devátého století při pustošení jihozápadního pobřeží Walesu Vikingy, byli psi typu VSS odvezeni ze Švédska do Anglie, či naopak psi typu corgi přivezeni do Švédska z Anglie. Historik Clifford Hubbard se přiklání k myšlence, že VSS je autentické švédské plemeno a starší z obou. Bez ohledu na jeho původ má na záchraně a uznání plemene největší zásluhu hrabě Björn von Rosen. Počátkem 40. let minulého století hrozilo plemeni vyhynutí. Pan hrabě však tvrdil, že milované plemeno, které si pamatoval z dětství, stále existuje a začal po něm pátrat. Podal si v tomto duchu inzerát do novin. Naštěstí dostal odpověď od pana Karl Gustav Zetterstena a oba pánové pak pracovali společně na jeho záchraně. Našli několik starých VSS v hrabství Västgötland a začali s programem oživení plemene. Začínali s jedním psem jménem Mopsen (narozen 1938, rodiče neznámí, majitel Bertil Dahlén, Vara) a třemi fenkami

Lessi, Topsy (narozena 1930, rodiče neznámí, majitel J. Andersson, Vara ) a Vivi. Topsy byla již příliš stará, aby měla ještě další vrhy, ale stala se modelem prvního standardu plemene. Vivi, dcera Topsy se pak stala první skutečnou standardní fenkou plemene.  Byl jich malý počet, ale dost na to aby se pokusili o oživení plemene. Podle Nicky Gascoigne v její knize Švédský Vallhund (Dalsetter Designs, 1989) přineslo spojení psa Mopsena  s fenkou Lessi štěně psa Jerry, spojení Mopsena s Vivi štěně fenku Tessan (narozena 1940, majitel Johanna Jonsson, Vara). Tito jedinci se pak stali zdrojem jejich šlechtitelského programu. V roce 1943, rok po exhibiční výstavě, uznává Švédský kynologický klub  švédského vallhunda za samostatné plemeno a schvaluje jeho standard. Oficiální název plemene byl pak v roce 1953 změněn  ze Svenks Vallhund (= Švédský Vallhund) na Västgötaspets. Plemenný typ se podařil sjednotit bez ztráty pracovních schopností. Dnes Švédský Kennel Club zapisuje více než 200 štěňat ročně.

/Klikněte na obrázek pro zvětšení/
 

K.G. Zettersten 1944	MOPSEN Foto Björn von Rosen	Pembroke Welsh Corgi Ch. 1929	TOPSY Foto Björn von Rosen	TESSAN Foto Björn von Rosen

Vlastnosti:

VSS je sebevědomý, temperamentní, zvídavý, odvážný, věrný. Jsou agilní, rychlí a dychtiví potěšit majitele a učit se. Jsou přátelští, zdraví a silní. VSS je pozorný, ostražitý, ale nikdy ne agresívní k lidem, ani k jiným psům a zvířatům.

Proto mohou být chováni i ve smečkách. Někdy mají tendenci více štěkat, ale to lze omezit tréninkem. Mohou své majitele doprovázet na pěších či jezdeckých túrách a v poslední době se skvěle uplatňují v soutěžích pasení, poslušnosti či agility. Na rozdíl např. od japonských špiců, jsou závislí na majiteli a nemají tendenci se od něj vzdalovat. Jsou mu naopak doslova stále v patách. VSS jsou víceúčelovými rodinnými psy a společníky, jakož i pracovními psy. Stejně jako pembroke corgi patří do skupiny pasteveckých psů a dosud se v zemi původu používá k pasení stád skotu či ovcí na farmách. Je nízký, ale mrštný a dostatečně bystrý na to, aby zaháněl dobytek štípaním do hlezen a přitom se instinktivně vyhnul kopnutí a zranění.

Ve Švédsku jsou využíváni armádou při pátrání a záchraně lidí a někteří byli také vycvičeni k lovu lanýžů. Rovněž jsou pro svou neagresívní a milou povahu využíváni k canisterapii, kdy navštěvují seniory v domovech důchodců a nevyléčitelně nemocné děti v nemocnicích. VSS je dnes dobře zaveden ve své domovině a získává stále na popularitě i ve světě. Jejich univerzálnost, jemná a laskavá povaha se zalíbí všem, kdo se s ním setkají.

Mají genetickou predispozici k přírodnímu „bobtail“, tzn. ocasu, který je krátký od přírody a ve Švédsku se stále 40-50%  VSS rodí s krátkým ocasem.

Ocas tedy může být krátký či dlouhý, může být jakkoliv nesen, žádná varianta není předepsána. Pes váží obvykle asi 15 kg, fena o něco méně.

VSS má samočistící srst, která nevyžaduje zvláštní péči. Pravidelné kartáčování zejména v době línání je zcela dostačující. Srst je poměrně krátká, přiléhající s podsadou, obvykle ocelově šedá nebo našedlo-žlutá, červeno-žlutá variace je rovněž přípustná.  Jde o velmi o zdravé plemeno, které se dožívá asi 15-ti let.

VIVI	Známka	Záchranář	Záchranářský pes	Agility

Toto plemeno je nejrozšířenější ve Švédsku,  Británii, Dánsku, Finsku, Norsku, Irsku a Austrálii a stává se čím dál populárnějším také v USA, kde se tamní klub snaží získat uznání plemene AKC. V Evropě je jejich chov rozvinutý ve Švýcarsku, Německu, Belgii, Holandsku a Francii. U nás máme zatím pouze jednu fenku - Danga´s Ofelia-Y (ch.st. Czech Jakobín, import Švédsko) a koncem roku se plánuje její první krytí psem Anund v. Gruningerwald ve Švýcarsku. Jedna fenka - Cyrah vom Lochertal  (import Švýcarsko) je pak také na Slovensku.

Standard:

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

FCI Standard č. 14 / 26. 3. 2009 / GB                      

VÄSTGÖTLANDSKÝ ŠPIC

(ŠVÉDSKÝ VALLHUND)

(Västgötaspets)

ZEMĚ PŮVODU: Švédsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 26. 3. 2009
POUŽITÍ: ovčácký pes - patař
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:  Skupina 5  špicové a primitivní plemena.
                                        Sekce 3  severští pastevečtí a ovčáčtí psi.
Bez zkoušky z výkonu.

 

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Västgötlandský špic je považován za jedno z původních švédských plemen, ačkoliv stále není zcela jasná jeho příbuznost se psy typu  velškorgiho. Nikdy nerozluštíme, zda Vikingové přivezli psy typu corgiho do Švédska zpět z Britských ostrovů, nebo psy podobné västgötlandskému špici ze Švédska do Anglie. Moderní kynologické výzkumy však ukazují na to, že västgötlandský špic je původem ze Švédska. Bez ohledu na jeho původ zásluhy na uznání plemene má hrabě Björn von Rosen. Počátkem 40. let minulého století tvrdil, že tento starý typ pasteveckého psa stále existuje a pátral po něm v hrabství Västgötland a zvláště v okolí města Vara objevil typově stejné jedince. Bylo jich málo, ale dost na to, aby mohl začít s chovem. Plemenný typ byl ustaven bez ztráty pracovních schopností.

CELKOVÝ VZHLED: Malý, nízkonohý a statný. Vzhled a výraz ukazují na bdělého, ostražitého a energického psa.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Poměr výšky v kohoutku k délce těla je 2 : 3. Nejnižší bod hrudníku musí být vzdálen od podložky nejméně na 1/3 kohoutkové výšky.

POVAHA / TEMPERAMENT: Ostražitý, energický, nebojácný a pohotový.

HLAVA: Čistě utvářená a poměrně dlouhá. Lebka a nosní hřbet jsou souběžné.

LEBEČNÍ ČÁST:  Při pohledu shora a ze strany přiměřeně široká a zužující se rovnoměrně k nosu.

Lebka: Téměř plochá.

Stop: Dobře vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nos: Černý.

Tlama: Při pohledu ze strany je spíše tupě řezaná, jen mírně kratší než lebka.

Pysky: Dobře formované a těsně přilehlé.

Čelisti/Zuby: Spodní čelist je spíše tupě řezaná a silná, ale ne vyčnívající.  Dokonalý a pravidelný nůžkový skus s úplným a dobře vyvinutým chrupem.

Oči: Středně velké, oválné a tmavě hnědé.

Uši: Středně velké, špičaté, vztyčené. Boltec je pevný od nasazení ke špičce, hladce osrstěný a pohyblivý. Délka boltce by měla lehce přesahovat jeho šířku u nasazení.

KRK: Dlouhý a silně osvalený, dobré délky.

TRUP:

Hřbetní linie: Hřbet rovný, dobře osvalený.

Bedra: Krátká, široká a silná.

Záď: Široká a mírně spáditá.

Hrudník:Dlouhý, s dobrou hloubkou. Přiměřeně klenutá žebra. Při pohledu zpředu je hrudník oválný, při pohledu ze strany eliptický. Hrudník dosahuje do dvou pětin délky hrudních končetin a při pohledu ze strany je nejnižší bod hrudníku těsně za loktem. Hrudní kost je patrná, ale nevyčnívá.

Spodní linie a břicho: Břicho mírně vtažené.

OCAS: Vyskytují se dva typy ocasu, a to dlouhý a všechny varianty délky přirozeně krátkého ocasu. V obou případech jsou povoleny všechny varianty jeho nesení, žádná není předepsaná.

KONČETINY: Se silnými kostmi.

HRUDNÍ KONČETINY:

Lopatky: Dlouhé a uložené v 45° úhlu k vodorovné rovině.

Nadloktí: Trochu kratší než lopatka a postavené ve zřetelném úhlu. Nadloktí dobře přiléhá k žebrům, ale zůstává velmi pohyblivé.

Předloktí: Při pohledu zpředu je mírné skloněné, ale jen tak, aby to umožňovalo volný pohyb vůči spodní straně hrudníku.

Nadprstí: Pružné.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu rovnoběžné.

Stehna: Široká a silně osvalená.

Kolena: Dobře zaúhlená.

Hlezno: Jen mírně delší, než je vzdálenost od hlezenního kloubu k zemi.

Hlezenní klouby: Dobře zaúhlené.

Nárty: Přiměřeně dlouhé.

TLAPKY: Středně velké, krátké, oválné, směřující přímo vpřed, se silnými nášlapnými polštářky, dobře sevřené a správně klenuté.

POHYB/CHODY: Harmonický, s dobrým posunem a dosahem.

OSRSTĚNÍ:

SRST: Krycí srst je přiměřeně dlouhá, hrubá, nepromokavá, těsně přiléhající, podsada měkká a velmi hustá. Srst je krátká na hlavě a přední straně končetin, může být delší na krku, hrudníku a zadních stranách pánevních končetin.

ZBARVENÍ: Šedé, šedavě hnědé, šedavě žluté, červenavě žluté nebo červenavě hnědé s tmavšími chlupy na hřbetě, krku a bocích. Světlejší srst ve stejném odstínu barev uvedených výše může být na čenichu, hrdle, hrudníku, břiše, kolem řiti, tlapkách a hleznech. Tmavší, hrubší chlupy se objevují na hřbetě, krku a bocích. Světlejší odznaky na plecích, tzv. postrojové odznaky, a světlejší odznaky na lících jsou vysoce žádoucí.

Bílá je povolena jen v podobě lysinky na hlavě, malých skvrn na šíji nebo jako málo znatelný „obojek“. Bílé odznaky jsou povolené na hrudních a pánevních končetinách a na hrudníku, ale „punčošky“ nesmějí přesahovat na horní polovinu nohy.

VELIKOST A HMOTNOST:

Výška v kohoutku: Psi: 33 cm (ideální výška), Feny: 31 cm (ideální výška). Výška 2 cm nad tuto hranici nebo 1 cm pod ní je přípustná.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jeho účinku na zdraví a prospěch psa.

- Příliš nízko u země.
- Ne dobře vyjádřený stop.
- Špičatý čenich.
- Chybění dvou P1 nebo jedné P2.
- Světlé oči dávající špatný výraz.
- Uši nasazené příliš nízko.
- Hrudník příliš hluboký nebo příliš mělký.
- Příliš široké předhrudí.
- Šikmé plece.
- Příliš krátká nadloktí.
- Příliš zaúhlené pánevní končetiny.
- Chybění odznaků na hrudi ("postroj") nebo na lících.

VÁŽNÉ VADY:

- Krátká nebo oblá lebka.
-  Krátký čenich.
- Nevyvinutá spodní čelist.
- Klešťový skus.
- Chybění stoliček (M3 se nepočítají).
- Vyklenutý hřbet.
- Měkká a odstávající srst.
- Srst příliš krátká nebo příliš dlouhá.
- Chybění podsady.
- Bílé odznaky přesahující 30% základní barvy.
- Kohoutková výška vážně se odlišující od ideální výšky.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:

- Útočnost nebo přílišná plachost.
- Předkus nebo podkus.
- Modré oči, jedno nebo obě.
- Visící nebo polovztyčené uši.
- Dlouhá, kadeřavá srst.
- Černé, bílé, játrově hnědé nebo modré zbarvení srsti.

Všichni jedinci vykazující fyzickou vadu nebo poruchu chování budou vyloučeni z posuzování.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.